19.Květen
S kolem kolem Prahy - POPIS
V 9:00 zazvonil v sobotu budík, lehká rozcvička a správně (v rámci možností) se obléct. V 9:30 slavnostní focení…
Z Kotlářky v mírném deštíku nahoru po Plzeňské. Dá si i po pravé straně podél potůčku až do Motola - na křižovatku. Stále nahoru až se narazí na cyklostezku ŘE - HL. Proplést se na sever skrz Řepy až na Bílou horu. Tam je pěkný výhled jak na letohrádek Hvězda, tak do okolí z mohyly…
Z kopečka hezky dolů dál na sever až k Mekáči na Evropský s výhledem na Šárku. Tam pozor, aby člověk nezahnul na upravenější cyklostezku VE-DE, která většinou vede nudným lesem. Výhodné je naopak sjet až k potůčku, kolem koupaliště a stále se držet potůčku (jsou asi 3 místa kde se sjede z lepší cesty na menší - ale doporučuji se držet potůčku - je to aspoň vždy z kopce). Mine se koupaliště…
Cesta je na 98% stále z mírného kopce a je skutečně malebná. Těžko srovnávat s Prokopským údolím, obě oblasti mají své, ale Šárka se myslím Prokopáku přinejmenším vyrovná. Vyjedeme u hotelu Jenerálka, odkud se už jede po silnici VE-DE skrz údolí a vily v Horní a Dolní Šárce až k Vltavě do Podbaby…
Máme za sebou 20 km a vyberem si jeden ze dvou nabízených přívozů přes řeku. Buďto ihned do Podhoří, či o pár km dále na sever přívoz Sedlec-Zámky. Jezdí kažou chvíli a je v ceně MHD. Jen je lodička trochu menší a tak je to s kolem (koly) menší divočina…
Po pravém břehu Vltavy vede kus nová bruslařsko-cyklistická cestička. Poté se již kodrcáme podél řeky po bídné cestě či se vydáme přilehlou lesní cestou…
Nezapomenem odbočit do Drahanského údolí podél Drahanského potůčku směr východ (Čimice, Dolní Chabry). Cesta je lesní, sem tam je třeba slézt z kola a překonat potůček, mírně do kopce, ale liduprázdná a přírodně zachovovaná (až na několik výjimek - vil, jakoby z kalifornského pobřeží vypadly)…
Výhodou zpočátku pošmourného dne byla skutečná volnost a oproštění od lidí. Cestičky a výletní místa byla prázdná, leč ano - mokrá a blátivá. Člověk si musí zvolit co mu více vyhovuje. Poté co se vyjede údolíčko a člověk se proplete domy v Dolních Chabrech, je další směr jasný, Ďáblický háj. S mimochodem proslulou Ďáblickou hvězdárnou (pro mne dosti zklamání)…
Dále je třeba se prokousat sídlištěm Prosek, skrz nové metro a směr výstaviště Letňany a muzeum Kbely…
Letecké muzeum Kbely se vstupem zdarma a ohromujícími stíhačkami a vrtulníky. Letecké kolosy ze železa. Válečné stroje na zabíjení. Působivé…
Po Kbelích tak máme za sebou 40 km. Další cesta vede po silnicích spolu s lehce projíždějícími vozidly a po rovině. Nuda, šeď. Satalice, Radonice (tam se naváže na cyklo zvané Pražské kolo - jedná se však jen o pokračující silnici), Horní Počernice až do Klánovic.
Klánovice a okolí je skutečne luxusní čtvrť, vše poklizeno a upraveno. Zahrady vil navazující na Klánovický les, dobře rostlé a vonící borovice - jak z nějaké rekreační zóny z francouzské Riviéry. Plážový tenis, golf, kavárnička a na poštu s pohledem… 
Následuje další velice nepovedená - východní - část Prahy. Rovina, silnice, novozástavby, pole - ultrabída. Koloděje, Královice, Uhříněves, Pitkovice. Kdesi před Královicemi se při zkratce ztrácím v polích a celé kolo se mění v bahení stvůru..
Chvíli před sjetím kamsi do pole se mi však naskytnul slušivý výhled na Prahu - z absolutního východu. Tyčící se Žižkovská věž byla při ujetých 65 km sakra v nedohlednu…
To už jsem se blížil k jihovýchodní číasti Prahy. Průhonice, Šeberov, Kunratice. U Průhonic - Čestlic se mine nevkusně obrovský shopping park v polích - k němuž náleží i spousta horlivých shoppingerů ve svých vozech. Průhonice a jejich park měla být záchrana - vstup do parku však za peníze. Fuck off! Důvod nalézám, že se obec nachází již za oficiálními hranicemi Prahy. Celé zeleni jsem se tak musel vyhnout, opět kličkujíc mezi vozy a autobusy, jejíchž cestující se hrunli za sobotní rekreací právě do parku - skrz placené turnikety. TSss!.
Skutečnou náplastí na duši byl Kunratický a Michelský les. Podél Kunratického potůčku, lesní upravenou cestou. Stojí za to - a je naštěstí (ještě) zadarmo. A člověk se octne v Krči. Konečně blízko civilizace. Na cípu Michelského lesa začíná cyklostezka A22 - podél potoka a dálnice. Krčské sportoviště s arcinudným baseballem a bingo.. - Barrandovskej most.
Pak už jen klasika - podél Vltavy - veslaři - naproti Žluté lázně - a ze Smíchova do kopečka po Plzeňský. Tachomtr číslo se blížilo ke 100ce, ale já tušil, že to nevyjde…
Dojezd tedy až v 18:30. Devět hodin na cestě… Průměrná rychlost pouhých 15,5 km/h. Celkově bez větší únavy a se skvělým pocitem, že jsem toho za den viděl mnoho. A za málo peněz hodně muziky. Čistý čas jízdy..
Vložení komentáře