Pawlis.com

O tom jak Pavel jel a jel na kole z Drážďan až dojel. A kam dojel. O tom více zde.

Tak se finálně uskutečnil můj vysněný podzimní plán - pokusit se zdolat cyklostezku Praha - Drážďany. Složení týmu se nakonec ustálilo na možná ideálním počtu - 3 lidí (Já, Karel T., Štěpán M.). Počasí se dlouhodobě tvářilo, že nám bude přát. Slunečno a ideálních 14 - 17 °C. Jediným menším problémem byl můj zdravotní stav a povinnost pojídat antibiotika z důvodu oteřeného zubu a blížícího se zákroku.

Co se dál týče složení, Karel byl se svými zkušenostmi zdolávání šumavských kopců favoritem a cyklistickým lídrem. To naopak Šťépa byl totální outsider, na cestu se vydal spíše z hecu a vidinou velké slávy, tento rok měl naježdíno ztěží 100 km, k tomu je znám svým rozmazleným a měkoučkým zadkem z pohodlných amerických vozů a jako bonus je relativně aktivním kuřákem.

Po lehce komplikovaném plánování a vytyčování nejlepšího teoretického plánu cesty jsme zvolili tuto variantu. Výjezd v sobotu ráno, zpět neděle večer. Směr z Drážďan do Prahy. U cesty se nakonec na poslední chvíli naskytla možnost - automobil. Důvodem kromě pohodlí je cena. Vlak na osobu ne 500, ale i s kolem a kdo ví co - 700 Kč. Automobilem samozřejmě levnější. Problémem jsou samozřejmě nosiče a řidič, který vás tam hodí a pak si to pofrčí zpět. V tomto ohledu se osvědčil Štěpán - jeho Jeep a jeho sestra. Cena na účastníka cyklozájezdu - 500 Kč. Jako ubytování jsme měli zajištěný pokoj v podniku Sauna v Lovosicích (skoro přesný střed trasy) za 300 Kč za noc a slíbenou HC party .

O trase jménem Greenways ši EuroVelo či Polabská stezka se to ku podivu píše nemnoho a tak jsme si museli vystačit s tím, že to bude upravená rovinka o celkové délce 216 km pod značkou číslo 2.

V Praze jsme měli sraz v 8:30 na Karláku, ale z Prahy jsme vyjížděli až o hodinu později. Do Drážďan jsme za slunečného a hezky se rozvýjejícího dne dorazili v 11:30. Sesadili kola, připravili se k jízdě, rozloučili se a nadržení vyjeli v 11:45 podél řeky Labe. Plánovaná trasa do Lovosic měla být okolo 110 km, tedy něco přes 5 hodin jízdy. Příjezd do hostelu byl plánován mezi 17-18 hodinou.

Z Drážďan vedou směr ČR cyklostezky víceméně po odbou březích řeky (především zpočátku). My volili tu hlavnější, tedy po pravé straně ve směru proti proudu. Upravený hlaďoučký chodníček plný cyklodůchodců a důchodco-chodců. Relativně kličkování a na našich tváčích mladistvá síla a positivismus nad předjíždění slabších jedinců. Ano, ano - klasická klukovina - s plným množstvím sil si výskat, že za chvíli už budem na místě a že příští týden jedem na kole po cyklostezkách třeba do Varšavy, Estonska či Skotska. Haha. To sme si ještě neuvědomili působnost času, vzdálenosti a nevěděli jak to bude za pár hodin…

Jinak po cestičce se jede skutečně libově. Sice zpočátku je skutečně lehce zahlcená, ale i to nebrání ve výhledu na hrádky s vinicemi na kopcích, pasoucí se kravky, potkávajíc různé zábavičky jako trhy, veslařské závody, hezká sportoviště či parníčky s šedými hlavami. Značení je skoro neviditelné (oproti ČR), ale nedá se zratit (oproti ČR) a jako příklad uvedu, že například díra 5×5 cm po chybějícím sloupku, je 20 metrů z obou stran značena obrovskými výstražnými trojůhelníky, jak kdyby měly přijít popadané stromy či příčné prahy.

To jsme také ještě netušili (ač mohli), že takovouto úroveň si stezka neudrží. V mé mysli bylo, že celá cyklostezka bude doslova (nejen díky evropským penězům, ale i prestiži a věhlasu) vymazlená a tak se udrží kvalita i do zemí českých.

Z Drážďan je to tedy asi 20 km do Pirny, tu jsme rychle profrkli i na kole (nic extra). Štěpán si kolem trupu obtočil na správnou stranu jeho cyklospodky a já to při sledování města nabořil předním kolem přímo do sloupu. Projíždí se dál pěknými zákrutami Labe obklopených sklaními úseky, lidí ubývá, ale Bad Schandou stále v nedohlednu. Už při cestě tam (tedy na začátku) jsem začínali tušit (tedy především já), že to taková legrace nebude. Cestou je záhodno použít přívoz (cca 2 E / osobu) a také nezapomenout cyklistické brýle. Při jízdě vinoucí se na hranici řeky a lesa se často stávalo, že některý úsek byl zavšivený tisíci nalétávajícími minimuškami, což není příjemné ani s brýlemi.

Bad Schandau, podél sklisté hrady, hezké trajdáky a lá Switzerland a hezky zpomalení důchodci užívající si rekreační možnosti. Do Bad Schandou to bylo z Pirny něco přes 15 a pak už na hranice a do Hřenska - dalších asi 12 km. Stále šlapete, stále rovinka a síly pomalu zlehounka ubávají. Právě kdesi na hranicích po ujetí asi 45 km jsme si uvědomili, že nás dalších asi 75 km čeká. Ajaj. Mé síly jsem přitom odhadoval na 50-60% a k tomu to nehorší - zítra nás čeká to samé a sil nazbyt skutečně nebude (stejně jako náhradní prdel a rozkrok).

Za hranicemi! - a potkávání Čechů. Cyklostezka si zprvu ještě drží jakž tak svéprávnou úroveň, ale to vše končí vjezdem do Děčína. Do děčína je to od hranic asi 13 km, a je to tedy lehce za polovinou ujeté trasy. Děčín hrozná díra. Peneřina těžká dřina. Nic nedělající omladina a šeď, bída a nouze. Můj názor při pomalém průjezdu. Další destinací jest Ústí nad Labem - dalších nekončícíh skoro 30 km. Regulérní cyklostezky se vypařily a tak nás numero duo vede skrz nepoužívané komunikace mezi rodinnými domy, ale aj kolem romských gehettt.

Krajinka už není tak nádherná jako v pohorskách oblastech, projíždí se skutečně 50% po férové (sic nepoužívané a prázdné) silnici a 40% po rádoby stezkách - spíše uělapaných či pískových. Výjimky skutečných cyklostezek tvoří při okolí měst. Navíc se 2-stezka klikatí tolikrát zbytečně-jak jen to jde-kolem hlavní prázdné silnice—aby bylo vytvořeno zdání cyklistické alternativy, že však je kolikrát lepší využít přímého tahu. Důvodem je ubývání sil, to že nic lepšího stejně nevidíte a navíc jsou okolní cesty hůře udržované a nemálokrát vám hrozí i boční kopce.

Ústí se vine dlouze podél řeky, semo tamo vás potká nová cyklostezka, semo tamo naopak musíte slézat z kola a přelézat schody a podobně. Ostuda mě osobně rozčilující. Na druhou stranu se mi rychlý průjezd Ústím líbil vice a byl zajímavější než blízký Děčín.

Co se týče nás, již v Děčíně jsme se Štépou začínali mít sabotérské řeči o budoucnosti naší výpravy. Já byl sice přesvědčen, že Prahu dáme, ale u Štěpána jsem tušil (při jeho stížnostech na svůj zadek), že další den to nedá. V Ústí už při povídání o nedosažení cíle ubyl z úst úsměv. Jen Karel na tom byl stále psychicky i fyzicky dobře. K tomu prdel z azbestu. Já navíc od Ústí začal v levé noze pod kolem cítit výstřely bolesti při přílišném natažení nohy při otáčení šlapek. Zpočátku jsem doufal v křeč, poté v namoženost, nakonec se jednalo o asi něco se šlachou. Kdo ví…

Poslední a nejděsivější úsek. Síly nebyly a jelo se silou vůle. Byl to boj. Nekončící. Na tachometrech jsme se přehoupli přes 100 km, a čas byl okolo 18 hodiny. Průměrná rychlost 20km/h. Štěpána už asi závratně bolela prdel. Mě taky dosti, ale dalo se. Spíše mě zašali bolet zápěstí od 5-ti hodinového opírání se o řidítka a především noha odcházela a tak byla té pravé jen k dotočování pedálu.

Bolestivý boj, ale nakonec jsme asi při 120 km dojeli k místu, kde jsem myslel, že má být most přes řeku do Lovosic. 18:45 a místo mostu přívoz, který má sloužit do 19:00. Zvonem voláme, telefonem voláme, hovno. Poslední jízda v 19:30. Jsme v…. Další možnost jak se dostat přes Labe je železniční most. Zkoumáme, ale je v opravě a přechod po něm by při frekvenci vlaků a nemožnosti uhnou stranou byla 30% sebevražda. Klucí dávají přednost dalšímu utrpení. Je po 19:00 a tak skoro tma. Jediná možnost jak se dostat přes řeku do zamluveného ubytování v Lovosicích je jet dál do Litoměřic, kde je most.

Tma, my jen se zadními blikátkami, moje noha dodělává, bolí všechno, už to táhne jenom Karel. Most. A zase zpět. Zajíďka asi 10 km. Na druhé straně Labe mi už noha odejde. Sesedávám a svaluji se do trávy. Neudrží ani ve stoje. Je to špatný. Zítřek vypadá bez šance. Chybí asi 2 km - přemýšlím to spíše dojít. Krouživý pohyb tomu nesvědčí. Zkoušim jet na koloběžku, ale pomalé a vysilující. Karel má nápad výměny kola. Jeho menší kolo sedí jak mé noze tak jiné sedlo i mému zadku. Lovosice. Prdel v republice.

Ptáme se na náš hotel a v hospodě se spíše vysmívají. Zdálky ale už vidíme oheň a hluk. Párty končí a ze zahrady objektu se trmácí desítky cikánů a podivné mláděže. U hostelu je stále množství mladých lidí, bar zaplněn a v plném proudu, oheň obklopen a hudební šapitó má zřejmě přestávku. Vypadá to vše nešetrně a ne zcela domácky a vlídně. Viděl jsem se v klidném hotelu, v teplé hospůdce s výtečnou kuchyní.

Majitel, ketrý s naším zpoždením počítá vypadá taky na pěknýho lumpa a sic nás přivítá, jde si dál točit piva do svého stánku. Nakalenej ano, to on je. My po 135 km (v plánu se počítalo se 108 ) a 7 hodinách v sedle čekáme venku až nás ubytuje. Pokoj je naštěstí velký a relativně útulný. Dáváme se trochu do kupy a jdem se na to podívat. Já dokulhat. V baru dáváme párky, klobásu, nakládané blaťácké zlato. Venku na ohni by mělo být zdarma naložené maso, ale je plno okolo.

První příjmené překvapení je, že dalším vystupujícím je Xavier Baumaxa. český Bukowski. Písně prokládá vtipnými průpovídkami a sklizí veliký úspěch. Ve stanu je sice zima, ale z přihlížejícíh asi 50 mladých lidí čpí alternativní atmosféra. Piju čaj a užíváme. Uvnitř pak na baru lehce pokalujem do půl 12. Další kapelky po Baumaxovy jsou už podivné. Uleháme a tušíme, že ráno jdeme na vlak.

V neděli ráno se probouzíme do mlhy. Karel jsa rozhodnut, že dojede klidně sám si dává budíka na 9:00. Nám se Štěpánem jede případně vlak z Lovosic v 11. K snídani je nám vlídně nabídnut vynikající švestko-makový koláč a jablkový štrúdl z párty z včerejší noci. K tomu konvice s čajem a párky. Pro 3 lidi za 150 Kč. Mlžíme, že jedem do Prahy, ale vlak to jistí. Noha je lepší, mrzí mě to-rád bych jel a bojoval-třebas aspoň do Mělníka, ale nedopadlo by to dobře. Štěpánova prdel je taky v hajzlu. Fiasko. Katasrofa. Musíme si přiznat porážku. Cyklostezka nás zdolala. Ale já se vrátím…!!

Loučíme se, nakupujem v Lídlu a Karel nás v ranní mlze opouší. My se Štěpánem si jdeme sednout do nádražní čekárny. 100 Kč za rychlík s kolem do Prahy. Fér. Karel si to štramákuje. Taky prý bojuje. 120 km údajně nekončí. Chtejí ho okrást, vyfukuje se mu kolo, ale za tmy po 19 hodiny dojíždí k baráku. Na tachometru něco přes 250 km.

I s přihlédnutím na naše zajížďky - oficiální vzdálenost 216 km prostě nesedí. Navíc úroveň cyklostezky je - i po dojezdu Karla - hrozná! Prý samé silnice, nic speciálně tvarovaného pro cyklisty. Bííída! Na cestě vás několik krás potká, ale také to není učiněný zázrak. Předností tak zůstává terén trasy-neboli 98% rovina. Před výjedzem jsem říkal lážo plážo pro ženský, teď však říkám sportovní výkon. Přiznat musím, že i kdyby nezklamalo tělo-bolavá noha—-a třebas i kdyby přes noc zmizela bolest zadku a odřenej rozkrok. Tak že i přesto by to s mými silami bylo na štíru a je dosti pravděpodobné, že by mi vítězoslavný dojezd do Pray byl upřen. Karlovi bojovníkovi všechna čest a my se setkáme (cyklostezko) na jaře - tentokrát si to dám ale asi od Prahy. A po náležitém tréninku.

fotos thx to Charlee

———————————————————————————————————————————————-

Je zde asi poslední pokus této sezony uskutečnit cyklostrasu z Prahy do Drážďan.

Termín: 27. + 28. září

* * *

Jak na mapě:

či… zde

Převýšení trasy:

* * *

Nabízejí se 2 varianty jejíchž variabilní faktory jsou 3/2 dny a směr cesty. Faktory spolu podle mého názoru souvisí.

Verze 1) 3 dny + z Drážďan do Prahy

Znamená vyjet v pátek z Prahy s kolama vlakem - 2 hodiny a něco (spoje zde). Cena 510 Kč + něco asi za kolo (ceny jízdného zde). Projít si Dresden, ubytovat se v předem rezervovaném hostelu (10-15 E) a zakalit - lehce. Ráno vyjet, ujet půlku - přespat a v neděli vjet vítězoslavně do Prahy.

Verze 2) 2 dny + vyjet z Prahy

By znamenalo vyjet v neděli - jet. Usnout a v neděli přijet do Drážďan a rovnou vsednout na vlak a jet dom.

* * *

Osobně si myslím, že je lepší vjíždět do Prahy. Tři dny a spaní v Drážďanech je samozřejmě finančně nákladnější. Po fyzické stránce je asi logické, že o něco lehčí je jet po proudu z kopce. Po časové stránce - tedy hlavně co se týká nedělního návratu, je teoreticky návrat vlakem o ty +- 2 hodiny pozdnější. Každopádně v tomto rozhodnutí se podřídim a dám na rady a názory.

* * *

Trasa bude jak jinak rovinatá a upravená. Při průměrné rychlosti 18-23 km/h, je polovina trati - denní příděl - 100 km - ujeto za 5 hodin v sedle. Vstávání v 9 hodin - konec pohybu v 18 hodin = 9 hodin času z nichž 5-6 se musí ztrávit v kole. Myslím i pro nejezdce bez problémů. Oběd, přestávky, prohlídky památek a focení. Časově není problém.

* * *

Dalším stěžejním faktorem je přespání mezi sobout a nedělí. Někde na půli cesty. Dle mapy tedy asi Litoměřice / Ústí n/L či někde mezi. Osobně bych to určitě zvládl někde pod střchou na zastávce autobusu nebo v nějaké podobně opuštěné boudě. Ale myslím, že bude i možnost nějakého levnějšího penzionu okolo 300 Kč za noc. Opět záleží na účastnících a jejich požadavcích.

* * *

Návrat - do Prahy tedy okolo těch 19-21 hodiny snad. Ve 22 v posteli a vyvětranej a příjemně unavenej - natěšenej na další pracovní týden.

* * *

Finance (přibližné odhady s odchylkou +-20%): vlak 550 Kč + 1 noc ubytování 300 Kč + potraviny/zábava/další výdaje = 1000 - 1500 Kč. Noc v Dresdenu by vše samozřejmě lehce prodražila.

* * *

Technické záležitosti: Pokud se bude spát vždy v teple pod střechou, nebude se ani muset brát spacák. Kdo nemá brašny na kolo (jakože asi nikdo), tak bude myslím stačit malej baťoh a to myslím i jeden pro 2 lidi. Jediné potřebné věci tedy jsou jídlo, pití, oblečení, věci na přespání a technické věci na opravu případných závad. Osobně bych si s malým batohem vystačil.

* * *

Finálně vše samozřejmě záleží na počasí. Myslím, že do pondělí / úterý příštího týdne by si to chtělo rozmyslet a ve středu dle předpovědi počasí se finálně zavázat a reservovat příslušná místa, případně koupit jízdenky. Jde prostě jen o 2 dny a myslím, že by neměl být problém se vrátit do mladších let a zažít nějaké dobrodružství (ne autem, dál od Prahy, vlastní silou a nevědět co bude za další hodinu).

* * *

O trati:

1)Z Prahy zamíříte přes Podhoří podél řeky Vltavy do Klecan. Odtud přes Vodochody opět k řece Vltavě do Kralup nad Vltavou, Lužce do Mělníka (soutok Labe s Vltavou). Po projetí prastarých Litoměřic se ocitnete v Českém středohoří, kde se tyčí vyhaslé podmořské sopky a čedičové skály. Projedete uzoučkou Portou Bohemicou, a přes Ústí nad Labem zamíříte do Děčína s jeho krásným zámkem a Pastýřskou skálou. Poté Vás přivítá kraj Labských pískovců, jemuž dominuje Pravčická brána, největší pískovcová brána v Evropě. Za Dolním Žlebem, v nejnižším místě České republiky, se stezka napojuje na „Elbe-Radweg“, po které pojedete v Německu. Dostanete se do města Pirna (celé historické jádro je památkově chráněno). Z Pirny už Vás dělí jen pár posledních kilometrů do Drážďan.

2) Praha Holešovice - Stromovka - Trója - podél toku Vltavy až do Kralup n.Vlt. - Veltrusy - Lužec (přívoz jezdí od 6-18:00 každý den, 4,- člověk, 3,- kolo, víkend: 50% přirážka) - Vrbno - odbočit na terén, cesta vede polníma cestama podél vody - pozor na rozcestí před Mělníkem, uvidíte ho nad cestou vpravo, tam jeďte zlatou střední cestou, tedy rovně, do Mělníka se vůbec zajíždět nemá, i když mapa tvrdí něco jinýho - Brozánky se starým zdymadlem a pokračuje se po silnici- okrajové čtvrti Mělníka,kde je na mapě hospoda U Hřiště (od záplav je nefunkční) - Vlíněves - Dolní Beřkovice (dá se zde v hospodě na náměstí poměrně lacině najíst, 65.km) a na obzoru se tyčí 5 komínů Mělnické elektrárny - Křivousy - Horní Počáply - Hněvice - Račice (dá se odbočit k proslulému Račickému kanálu, ale my ho nenašli. Tady je silnice dost frekventovaná) - Záluží - Kozlovice - Dobříň - Roudnice n.L. - přes most na Věnomice - Černěves - Lounky - Nučnice - Křešice a po hlavní silnici - Litoměřice (100.km) - Žalhostice - Píšťany - Velké Žernoseky - v Libochovanech se sjede pod viaduktem na náplavku k Labi a hurá až do Ústí-Vaňova a Brnné.

Poznatky:

Bahno: Bylo po dešti, takže bahna požehnaně. Ale super
Cesty: Singlíky, ale víc polňaček, silničky kde nepotkáte ani nohu a pak před Litoměřicema i velká frekventované silnice, snad by se dala objet, ale docela mi přišla vhod, aspoň to jelo
Sjezdy: Žádný kopce, žádný sjezdy…

Jídlo:

SVAČINKA: nejlíp ještě v Praze, v Kralupech.
OBĚD: Kralupy (vyborna hospoda je hned u řeky za mostem se stezkou, neodbočujte a místo na most jeďte pořád rovně cca 150m, zahrádka, výborné polívky!); Dolní Beřkovice (na návsi, hlavní křižovatce je hospoda, vaří jen hotovky ale měli i rizoto a ceny opravdu nízké cca 50-60,-kč/jídlo); Litoměřice (kdekoli na náměstí, ale dost drahé); Ústí n.L. (hned pod hradem Rybářská bašta, zahrádka, výborně vaří, ceny pražské , nebo v centru kdekoli, dobrý jsou Na rychtě u dominikánskýho kláštěra nebo u Franze Josefa, taky u ČNB, ale tam se kola nedají nikam dát.

info1

info2